Vedomé zomieranie a zmierenie so smrťou

Na Janku som dostala tip od Gabriely Teplickej. Poslala mi link na K smrti dobrý festival.  O festivale nič neviem, tak som sa spýtala či je to pre živých. Smiech. Že áno.

Aj sme sa veru nasmiali – zakontruje Gabi. Otváram youtube. Vidím pána Dušeka a hneď mi je viacej vecí jasných. Janky Slavíčkovej som sa spýtala na to, ako festival vznikol a či chystajú jeho pokračovanie.

Jani. Názov K smrti dobrý festival je výborný point. Naše životy totiž vyúsťujú do smrti. Vždy. Ako to celé vzniklo?

Důvodů, proč festival vznikl, bylo více. V rámci spolku Ze Mě Země usilujeme o vznik místa, kde by se poslední rozloučení mohlo konat jinak, v souladu s myšlenkami přírodního pohřebnictví. Na úřadech na nás koukají trochu nechápavě a nejčastější zaznívá: „A to někdo takhle chce?“ Přitom lidem v našem okolí se ta myšlenka líbí a vyjadřují nám podporu.

Došlo nám, že pokud se má podoba současného pohřebnictví změnit, musí lidé nejdřív vědět, že je to možné a znát dostupné alternativy… Zjišťovat si informace, až když vám někdo umře? Na to většinou dotyčný nemá sílu. Proto podporujeme lidi v zodpovědném přístupu k vlastní smrti, ke smíření se s vlastní smrtelností.

A proto vznikl K smrti dobrý festival. Inspirací nám byl určitě také slovenský počin „Venček alebo rakvičku“ v roce 2018.

Čo všetko tam preberáte?

Celý život….Pozvali jsme hosty o kterých jsem věděli, že mají osobní zkušenost se smrtí, s doprovázením, s úmrtím dítěte, s potraty, psychospirituální krizí…Že tím sami prošli a mají téma zpracované tak, že mohou být inspirací nám ostatním. Na festivalu bylo kouzelné, jací se tam sešli účastníci a jaká vznikla úžasná atmosféra důvěry a bezpečí.

V rámci diskusí zazněla velice silná sdílení, právě z řad diváků…Zažili jsme, že i o tak těžkých tématech se dá hovořit, vnést do nich lehkost a vlastně jsme se i hodně nasmáli.

Ktorá časť bola pre teba a pre účastníkov najpútavejšia? Ak sa vôbec takto dá postaviť otázka…

Tak to je opravdu obtížné vybrat. Každá jednotlivá přednáška vyvolala zájem a plodnou diskuzi. Pro mne osobně byly velice silné tři momenty. První poselství umírající Julie v ukázce z filmu Smrt jako brána (Viliam Poltikovič), potom příběh vědomého umírání Daniely v přednášce Andrey Radomské a sdílení Zdenky Volavé o smrti jejího 19 letého syna Vojtíka.

Obdivuji její vnitřní sílu a to, jak teď dokáže pomáhat ostatním ztrátou zasaženým rodičům v rámci projektu Dlouhá cesta.

Vedomé zomieranie a zmierenie so smrťou? Prezraď trochu viac. Nerozumiem ako sa dá Vedome zomierať…

To byl název přednášky Andrey Radomské, která za svou 20 letou praxi doprovodila mnoho umírajících. Ve zkratce – při sdělení terminální diagnozy většina lidí prochází a kolísá mezi různými fázemi – popření, vztek, smlouvání, deprese a smíření. Do fáze smíření se mnoho lidí dostane až v posledních dnech, hodinách, minutách…když dojdou síly bojovat či doufat.

Andrea sdílela příběhy dvou výjimečných mladých žen, které se do fáze smíření dostaly velice brzy. Dokázaly činit kroky, které významně ovlivňovaly kvalitu času, který jim zbýval – s vědomím své konečnosti si vychutnávaly každý moment, vyslovovaly a plnily si svá přání. Mluvily se svými milovanými rodinami i dětmi a postupně je připravily na to, že zemřou a že život půjde dál.

Hovořily o věcech otevřeně, dokázaly říkat svá jasná ano a jasné ne – lidem i situacím.To lze považovat za vědomý přístup k umírání…

Počula som, že sa tam rozprávalo aj o prírodnom pohrebníctve. O čo ide?

Přírodní pohřebnictví je celosvětový fenomén… Obecně lidem přestává odosobnělý institut pohřebních služeb vyhovovat a hledají cesty, jak vzít „smrt” zpět do svých rukou. Jak vyprovodit svého blízkého v souladu s tím, co miloval a také v souladu s přírodou. Bez dodatečných úprav těla, smutečních řečníků, neosobních síní a plastových květin…

Takže si můžete představit třeba krásnou papírovou urnu, kterou pozůstalí uloží na konci třeba hodinového rituálu ke kořenům stromu. To vše pod širým nebem. Urnu mohou pomalovat děti, květiny natrháte na louce…

Je prokázáno, že aktivní zapojení pozůstalých do příprav pohřbu výrazně pomáhá v procesu truchlení a přírodní pohřeb nabízí tolik činností, co si můžete udělat sami! Místa, která takový postup umožňují už máme v ČR (Les vzpomínek v Praze) i na Slovensku (Záhrada vzpomienok ve Zvoleně).

A máte termín na ďalší ročník?

Ano, 6. – 7. listopadu 2020, opět v útulném Divadle loutek v Ostravě. Program jsme proti loňsku rozšířili i na alternativní scénu, kde bude probíhat program pro rodiče s dětmi – autorské čtení z dětských knih s tématikou smrti, divadelní formát FORUM, kdy se děti aktivně zapojují do tvorby děje, rituál poděkování předkům i pro děti, malování rodového stromu.

Jani ďakujem za rozhovor a prajem všetko dobré!

Rozhovor Vedomé zomieranie a zmierenie so smrťou pripravila: Martina Valachová

Foto: Gabriela Teplická